Meterologie

1. díl: Mraky

Většina našich sportovních i jiných aktivit je závislá na počasí. A někdy, zvlášť ve vysokých horách jde o víc, než jen o zmoklou trvalou. A přitom by stačilo jen mrknout na oblohu. Právě mraky jsou nejspolehlivějším ukazatelem počasí, alespoň pro následujích pár hodin. Rozlišujeme 10 základních druhů oblaků a každý z nich, je typický pro určitý druh počasí. Ze začátku v tom budete mít trochu zmatek, ale s trochou cviku můžete ohromovat své drahé polovičky a polovičáky celkem přesnými předpovědmi.

Vznik a výskyt oblačnosti

Oblačnost obecně vzniká kondenzací atmosférické vodní páry v určité výšce nad povrchem. Teplota vzduchu se liší podle členitosti zemského povrchu. Fígl je vtom, že vzduch se nejvíce ohřívá od zemského povrchu, nikoli z přímého slunečního záření. Pak v místech jako jsou cesty, černozem, lomy atd. bude povrch a následně také vzduch teplejší. A přesně tak, jak nám ve škole vtloukali do hlavy, teplý vzduch,jelikož je řidší, stoupá vzhůru a chladnější, hustší, zase klesá. Tím jak stoupá se ochlazuje a v určité výšce, když je dostatečně nasycen parami kondenzuje a ... abrakadabra, je z něj mrak. Mraky mohou samozřejmě vznikat i jinak, než jen vzestupným prouděním, ale tahle základní myšlenka pro naše potřeby, myslím, bohatě postačí...Snad jen ještě poznámka, když jsme ti HOROlezci, tak oblaka na horských svazích vznikají důsledkem turbulentního proudění (a následné kondenzace), které vzniká třením vzduchu o horské stráně.

Podle složení dělíme mraky na vodní, ledové a smíšené:

vodní mrak složený z vodních kapiček, pevně ohraničené obrysy při dostatečné hmotnosti vytvářejí stín

ledový mrak složený z ledových krystalků, nemají jasné ohraničení při lomu slunečních paprsků na krystalcích ledu na nich můžeme pozorovat halové jevy

smíšené oblaky z ledových krystalů a vodních kapiček

Dělení podle míst výskytu:

Výškové dělení Patro oblaků Výška Druh Vysoké oblaky 5-13km cirrus cirrocumulus cirrostratus Střední oblaky 2-7km altocumulus Nízké oblaky 0-2km stratocumulus stratus Oblaky zasahující do více pater altostratus nimbostratus cumulus cumulonimbus

Jednotlivé druhy a jejich vlastnosti

Cirrus

Jemné bílé obláčky, často se hedvábně lesknou. Má tvar vláken, nebo jejich svazků a propletenců. Mraky typu cirrus jsou složeny z ledových krystalků a to hlavně díky nízkým teplotám, které ve výšce 5-13km dosahují -40°C. Jelikož je z ledu, neprší z něj. Cirrus vůbec nezeslabuje sluneční světlo a tudíž ani nevrhá stín. Velmi často bývá předvojem teplé fronty, a to okolo 700-800km před frontálním rozhraním.
Pro nás je důležité, že pokud pozorujeme cirry na dosud jasné obloze, víme, že minimálně několik hodin bude ještě hezky, ale postupně můžeme čekat srážkové cumuly (cumulus). Zvláště pak pokud pozorujeme rychlý pohyb těchto mraků ze západních směrů, je téměř jisté, že přijde i fronta spolu s přeháňkami. V praxi to znamená, že cirry na obloze sice odpolední lezbu neohrozí, ale na další den už bychom měli počítat i s alternativním programem v podobě romantické procházky.
Aby to nebylo tak jednoduché, ne vždy mujsí ciiry namenat příchod front. Zvláštním případem jsou tzv. soumrakové cirry (obr. 2), které se objevují jak po východu tak i po západu slunce v podobě uzkých pásu, nebo vláken roztažených po celém obzoru. Ty jsou pak znakem pěkného počasí.

Cirrocumulus

Lidově se jim říká beránky. Jsou to oblačné vločky, nebo drobné chomáčky bez stínu. Často jsou uspořádány do řad, skupin, nebo vln. Jsou z ledu a nepadají z nich srážky. Podobně jako u ostatní oblačnosti typu cirrus bezprostřední srážky nehrozí, ale jsou předzvěstí teplé fronty. Zjednodušeně můžeme říct, že beránky viděti = zhoršení počasí, zvláště pak když je doprovází ještě mraky typu altostratus a cirrostratus.

Cirrostratus

Oblak vypadá jako bílý závoj, který dává obloze mléčný nádech. Není dostatečně hustý, aby zakryl Slunce nebo Měsíc, ale může kolem nich vytvářet rozličné halové jevy (obr.3). Stejně jako předchozí dva je tvořen krystalky ledu a je typickým předvojem teplé fronty.

Altocumulus

Buďto skupiny, nebo celé vrstvy větších oslnivě bílých až tmavošedých valounů, či čoček, uspořádaných do řad. Okraje mají často perleťový lesk. Převážně se skládá z vodních kapiček, ale při velmi nízkých teplotách může být tvořen ledovými krystalky. Oblaka druhu altocumulus jsou typickými oblaky studené fronty. Poddruh altocumulus castellanus (cimbuřovitý - obr.3), když se v létě vyskytuje po ránu, je skvělým ukazatelem blížící se bouřky(za 6-12hod.). Je totiž důsledkem instabilního rozvrstvení atmosféry. Pokud jej uvidíte ze spacáku, je vysoce pravděpodobné, že goráč v batohu bude výhra.

Stratocumulus

Je vodním oblakem, ale mouhou z něj padat i kroupy a popřípadně sněhové vločky. Srážky jsou ale méně intenzivní než třeba u cumulonimbu. Tvoří pole nebo různá uskupení oblačných valounů bez ostrých okrajů. Mohou být šedé, i bělavé, ale vždy mají tmavší místa. Je velmi podobný altocumulu, ale nachází se v menších výškách, proto se jeho jednotlivé valounky zdají větší. Často se objevuje asi 300km před teplou frontou.

Stratus

V podstatě jednotvárná šedá vrstva, bez výraznějších obrysů. Srážky z něj vypadávají spíše vyjímečně, ale pak jsou ve formě mrholení, v zimě pak sněžení. Někdy může připomínat cirry, či corrostraty, ale není nikdy tak bílý, je vždy zašedlý. Každopádně to není příliš optimistický mrak, protože dává jen malou šanci na zlepšení počasí. Takže nejlepší co můžem v takovém případě udělat, je zůstat s knížkou (nebo s někým minimálně stejně příjemným) v posteli.

Altostratus

Tvoří vláknité nebo pruhované vrstva připomínající závoj, složený z kapek i krystalků. Bývá většinou světle šedý, poloprůsvitný, ale může být i tmavošedý a tak hustý, že zcela zakryvá slunce. Mohou z něj padat srážky, ať už dešťové nebo sněhové, ale většinou se vypaří ještě než dopadnou na zemský povrch. Když už z něj prší, rozhodně nejde o přeháňku. Občas se může podobad typu cirrus, ale nikdy není tak bělostný. Na rozdíl od druhu stratus se vyskytuje v mohutnějších vrstvách.

Nimbostratus

Pro mraky typu nimbostratus je typická, šedá, olovnatá obloha, u které máme pocit, že nám už, už musí spadnout na hlavu. Nimbostraty tvoří beztvarou, jednolitou vrstvu, která dosahuje značné vertikální mohutnosti. Nemusí z nich vůbec nic padat, ale když už začne, je moudré tůru odpískat, protože jen tak hned nepřestane. Na rozdíl od cumulonimbu se ale při téhle oblačnosti nemusíme bát bouřky. Stejně jako altostratus patří k smíšeným typům oblaků, ale na rozdíl od něj nemají nimbostraty žádnou kupovitou strukturu. Je tak hustý, že sluníčko nemá šanci.

Cumulus

Převážně osamocená oblaka, nápadně vyvinutá do výšky. Jejich horní část mívá podobu květáku a je nápadně bělostná, kdežto spodní část je naopak téměř vodorovná a taky tmavší. Jsou to vodní oblaka a obvykle doprovázejí teplé slunečné počasí. Pokud jsou cumuly hodně rozvinuté do výšky, může z nich i pršet. Z ničeho nic začne lít a během pár minut je člověk mokrý jako myš, ale po pěti minutách je po všem.

Cumulonimbus

Dost se podobá cumulu, ale na rozdíl od něj nezachovává v horní části ostré obrysy, ale jakoby se rozplýval. Je bílý, až tmavošedý, nápadně rozvinutý do výšky. Vrchol je často zploštělý a tvarem pak nápadně připomíná kovadlinu. Je to typický bouřkový mrak provázený blesky, hromy a často i kroupami. Přináší silné, náhlé srážky, kdy má člověk pocit, že právě nastal konec světa. Po takové bouřce si všímejte teploty vzduchu, pokud se neochladilo a je stále dusno, pak s největší pravděpodobností zažijete repete.

Literatura a zdroje: Astapenko,P.D, Kopáček,J Jaké bude počasí?, Lidové nakl., Praha,1987 Strnad,E Předpovídáme si počasí, Viener, Vimperk, 1996 Seifert, V Rozumíme počasí?, Artia, Praha, 1987 Atlas oblaků Meteo.webpark.cz Halové jevy Australská fotogalerie Hančin fotoarchív

Místo pro Tvůj názor Zpět na hlavní stránku